PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nešlo jej přehlédnout. Fešáka Brada Pitta navlečeného v kožené zbroji a zlostně se dívajícího z reklamních ploch a vedle něj ohromný nápis „TRÓJA“. A je to tady. Když už si filmaři troufnou natočit monumentální bitvy v Pánovi prstenů, nadešel čas i na to, aby byla zpracována nejslavnější válka v dějinách. Úkol na sebe vzali nesnadný, už jenom vzhledem k tomu, že staré řecké báje známe všichni zpaměti. Do kina jsem pak šel se dvojí zvědavostí, jak bude zpracováno obléhání Tróje a jak moc Homér dostal na frak.
Z pohledu filmového diváka, který moderní multikina navštěvuje především kvůli velké podívané: Ano, zde je cílová skupina, kterým je film určen. Již samotný úvod, kdy na sebe pochodují dvě velké armády jako by předznamenával, jakým směrem se nadále bude film vyvíjet. Zapomeňte na bohy, TRÓJA bude o statečnosti a síle mužů, kteří se nesmazatelně zapsali do dějin. Úloha bohů v celém díle jde stranou a veškerá kauzalita tak leží na chtíči Parise a Heleny a Agamemnónově touze po moci. Rovněž volba hlavních hrdinů je mnohem více poznamenána dobovým trendem „kdo je zrovna in“, než snahou o co nejvěrohodnější se přiblížení literárním předlohám. Nerad bych, aby to vypadalo, že roli největšího válečníka starověku by dle mého mínění měl dostat Conan v Arnoldově podání, ale obsazení fešáka Pitta je dost překvapující. V této roli bych si například dokázal představit někoho jako je Russel Crow. Spor mezi nepříliš přesvědčivou muskulaturou Pitta a jeho bojovnickým uměním byl vyřešen šalamounsky. Místo svalovce ve zbroji od samotného Héfeista tak uvidíme bojovníka s rychlostí a technikou Číňanů. 4% menšina se milostných scén s Patroklém nedočká, ale to se dalo čekat. Dalším lákadlem na diváky mělo být obsazení Organda Blooma do role Parida. A stejně jako v Pánovi prstenů, ani zde jeho herecké nadání nezklame… Nejkrásnější ženu starověku si zahrála německá modelka Diane Krugerová (místo Dia jí holt museli najít jiného otce). Hektór (v podání Erica Bany) je naopak nejpřesvědčivěji ztvárněná role a i jeho osud byl scénáristy nejméně pozměněn. Bana ve filmu ostatní herce dosti zastiňuje a řekl bych, že o něm ještě uslyšíme. Z mykénského krále Agamemnóna udělali tvůrci hlavního zloducha filmu, přesto se mi jeho postava ve filmu po Hektórovi líbila asi nejvíce a z Meneláa udělali chlípného starce, kterého si Helena vzala z donucení (uf). Další člen Společenstva Sean Bean se ujal role Odyssea a stejně jako v předloze zde hraje až druhé housle. Nicméně ztvárnění myšlenkových pochodů stratéga vyvolalo v celém kině hlasitý smích. Je tam jedna scéna, kdy vojáci sedí večer u ohně a Odysseus se zájmem pozoruje jednoho vojáka, který pro synka vyřezává dřevěného koníka. Ve výčtu hlavních postav nesmí chybět Priamos, zde vynikajícím stylem zahrán Peterem O´Toolem.
Nyní se dostávám k hlavnímu lákadlu celého díla, a to monumentálním bitevním scénám. Pohled na obrovskou flotilu řeckých lodí je impozantní a následné vylodění mohlo celou scénu vygradovat až na vrchol. Jenže se tak nestalo a z nepochopitelných důvodů je vše opět jinak. Komparzisty se nešetřilo a obě armády dosahují obdivuhodných počtů. Role počítačových triků byla omezena a první střetnutí se nese ve starém duchu (a la Statečné srdce) a na tomto místě musím sklonit poklonu za věrohodnost ztvárnění největších masakrů. Vojáci v prvních liniích se vrhají do lítých bojů a s krvavou zuřivostí se srážejí štíty s nepřáteli, přepadávají přes mrtvé vojáky, přeskakují hradby štítů přímo na hroty oštěpů. Achilleus se hned první velké bitvy neúčastní (jeho trucování začíná překvapivě brzo po vylodění a tak mi není moc jasné, kdy své místo v dějinách získal) a hlavní postavou boje se stává hromotluk Ajax, který obrovským kladivem drtí Trójany, tedy až do okamžiku, než potká Hektóra. Z jakéhosi zvláštního důvodu byly všechny důležité události vměstnány do prvních dvou dnů, respektive do první půle filmu. Druhou půli ze značné části zabírají obsahově prázdné rozhovory; Achilles a jeho otrokyně, Achilles a Odysseus, Hektor a Priamos, Paris a Helena a film zcela ztrácí na dynamičnosti.
Z pohledu milovníka starořecké mytologie: Zde je snad i škoda slov. Homér se musí obracet v hrobě. Režisér Wolfgang Petersen je autorem mimo jiné Nekonečného příběhu, který asi i nadále zůstane jeho nejlepším počinem. Z původní báje (o Ílias ani nemluvě) nezůstal takřka kámen na kameni a předloha tak posloužila pouze jako pozadí pro vlastní příběh Petersena. Zvláště pak samotný závěr filmu bere dech více než pohled na tisíc řeckých lodí. Kdo má rád staré řecké báje, snad ať raději na TRÓJU nechodí, bude velmi zklamán možná i znechucen. TRÓJA má se svou předlohou společného asi tolik, kolik První rytíř s bájí o králi Artušovi.
Neshazuji tento film jen z toho důvodu, abych si hrál na znalce mýtu. Na velkofilmy hollywoodské produkce si rád zajdu jako na velkou podívanou. Tato kritika především proto, že kromě několika málo velkolepých scén film moc nenabízí, zvláště pak ve druhé půli začne nudit. Z volného přepracování se ztratilo ono kouzlo sporu hlavních postav, nakolik mohou svůj osud ovlivnit a nakolik je v rukou bohů. Hudební doprovod je světlou stránkou a několikrát se mi stalo, že jsem víc poslouchal, než se díval. Těžko to však zachrání film, který je o dobývání města a přitom se za celé tři hodiny o hradby neopře jediný žebřík.
Nepodařené přepracování nesmrtelné řecké báje. Film až na několik velkolepých scén je spíš nudnou podívanou. Dílo rovněž trpí poněkud nešťastnou volbou herců do rolí hlavních hrdinů příběhu. TRÓJA má pramalou naději na to, aby se zapsala do filmové historie jinak, než jen jako další položka v seznamu historických velkofilmů.
4,5 / 10
Stopáž: 165 min.
TROY
[USA 2004]
Režie: Wolfgang Petersen
Scénář: Paul Beniott
Kamera: Roger Pratt
Hudba: James Horner
Hrají: Brad Pitt, Eric Bana, Orgando Bloom, Diane Kruger, Sean Bean, Peter O´Toole, Brian Cox, Brendan Gleeson
Premiéra ČR: 14. 5. 2004
Pouhé nevzhledné a olámané torzo z Homérova díla prošlo velmi citelným zásahem plastických chirurgů z továrny na sny, ve kterém se nejen nešetřilo nepříliš kvalitním silikonem, ale některé základní svaly který hýbali originálem se ořezali až na kost. A co víc, některé kosti se pro jistotu odstraněny, nebo vyměněny za zcela jiné. Obsazení budí dojem, že se role se rozdávali dle šablony, která přiláká do kin co nejvíce lidí, namísto toho, aby se brali ohledy na mýtické charaktery. Výsledkem jest to, že mnozí na své postavy jednoduše nestačí. Podobným smrádkem zavánějí i dialogy. Scénář je vůbec kapitola sama pro sebe. Trochu mi to připomíná diskoverze klasiků. Notoricky známá melodie, tu a tam křečovitě přiškrcená a celkově zabalená do papíru, který je právě „in“ to vše dobroušeno ke křišťálovému lesku až na krajní mez právě dostupných technologií. Nicméně i tady jsem mnohé ze třpytivých záblesků z Tróje již před nedávnem viděl v Pánovi Prstenů, kde bitvy byli opravdu ohromující a novátorské. Film za 135 miliónů si představuji přeci jen trochu jinak.
Po shlédnutí Tróji jsem blízek tomu, abych dočista zanevřel na "úžasné historické velkofilmy plné vášně a zrady a bůhví čeho ještě", kterými nás dnes a denně krmí božský hollywoodský moloch. Je to škoda. Námět nadmíru zajímavý a vzbuzující očekávání, výsledek však velmi pokulhává. Snímek zanechá jenom podivný pocit nespokojensoti, která se však brzy vytratí jako pára nad hrncem spolu s myšlenkou na něj. Vše ostatní již bylo řečeno kolegy. Snad jen - odkdy je Orlando Bloom hippie?
Předně, v titulcích filmu stojí "inspired by Homer´s Illiad, za což mu mnohé odpouštím. S Homérovým veledílem to totiž nemá téměř nic společného, pokud tedy nepočítám částečně obšlehnutý příběh. Petersenův film je pokusem o pohled za mýtus "oživením" prvotní události. Nejsou bohové, nejsou hrdinové mimo čas a prostor, je jen velký lidský příběh o vášni, lásce, zradě, válce a hrdinství. Jsou kladní a záporní hrdinové (kladný je jednoznačně Hektor, záporný - překvapivě - dobyvačný Agamemnon), jsou však i hrdinové rozeklaní mezi dobrem a zlem (Paris a Achilles). Je spousta vrstev, ve kterých se dá tenhle působivý a strhující příběh rozehrát, je však jen jedna vrstva, ve které to tvůrci skutečně činí – vrstva hollywoodského špektáklu. Trója není ničím víc, chybí ji čisté emoce bez kalkulu, chybí ji skutečné kouzlo a monumentalita (triky jsou ji prd platné, když není nic "za" nimi). Petersen dělá přesně to, čím v továrně na sny proslul: řemeslně dobrý výrobek. Bojové scény jsou výborné ve velkých celcích i detailech (souboj Achilles vs. Hektor je bezchybný), žel jeho režii po čertech schází ta empatie a imaginace, jakou dodnes září Ponorka či Nekonečný příběh. Nic víc než technická dovednost. Tuto dovednost podsekává ostudný Hornerův soundtrack bez jediného vzruchu, výrazné melodie a kapky energie. Naopak, pomáhá mu brilantní duo Pitt-Banna. zejména první vysekl svou roli s obdivuhodnou přesvědčivostí a je-li něco, co by mohlo tenhle bombónek na jedno použití přetrvat, je to právě Achilles, hrdina na pomezí bezmezné arogance a křehké zranitelnosti. Ostatní tváře? Bloom tradičně příšerný a novinkově i nesympatický. O´Toole jaksi křečovitý, ale v klíčových chvílích přeci jen přesvědčivý, Bean utopený v mizerném a tezovitém scénáři atd. Závěr filmu je tak ukrutná prasečina, že se mi otevírala kudla v kapse. Inspired by Illias and endless stupidity. Homérovï Danajci obléhali Tróju deset let, Petersenovi komparzisté jsou s ní hotoví za 14 dní. Homérovo dílo přetrvalo tisíce let, Petersenův opus nepřežije letošní sezónu.Je mi líto, ale patří mu to. --- marginálie: fórky s Aeneem a Achillovou patou jsou opravdu dobré. Zmiňovat, že tahle verze nefunguje v komplexu řeckých mýtů a mnohé z nich nelogicky popírá (Agamemnon je toho zářným příkladem, stejně jako věštec Laookón) je zřejmě zbytečné... --> to Manatar: nerad bych se mýlil, ale není scéna s vyřezáváním koníka i u Homéra? Mám pocit, že ano :o))
Podla mna celkom dobry film. Herci su az na Blooma hlavnym plusom filmu. Pitt by mohol mat viac svalov inac to zahral skvelo. Bojovych scen tam je primerane. Jedine co mi na filme vadi su zdlhave dialogy v druhej casti filmu, zaver filmu a plno nelogicnosti- bojuje sa iba 3 dni, po smrti Hektora nemaju greci dovod pouzit lest v podobe trojskeho kona ved Achiles zije a Hektor nie tak maju vyhodu, naviac vojna trva iba par dni a nie 10 rokov tak este nie su vycerpani atd...
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.